Třídění odpadu je pro děti stále vrchol ekologie, říká Smrčka z Ekoškoly
Když si Jan Smrčka, ředitel programu Ekoškola, na podzim přebíral Cenu diváků a 550 tisíc korun, které s projektem vyhráli v akceleraci Climate Challenge, říkal: „V současné chvíli máme přes 420 zapojených škol, 2000 učitelů a 60 000 dětí. Naším cílem je spolupracovat do roku 2025 s 1600 školami. A díky akceleraci už víme, jak na to.“ O několik měsíců později jsme si povídali o důležitosti ekovzdělávání a o tom, kde jejich projekt stojí dnes.
Environmentální výchova
patří k tzv. průřezovým tématům v českých školních osnovách, to znamená, že má být zahrnuta ve výuce, ale už je na učitelích, jakým způsobem. Má děti vést „k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí. Umožňuje jim pochopit nezbytnost přechodu k udržitelnému rozvoji a zodpovědnost společnosti i jedince.“ Projekt Ekoškola má stejné cíle. V ČR ho už 12 let koordinuje vzdělávací centrum TEREZA.Jakou roli má podle vás hrát vzdělávání v době klimatických změn?
Pokud budeme souhlasit s tím, že budoucnost patří dětem, tak je role vzdělávání v době klimatických změn naprosto klíčová. Nejde ale jen o předávání vědomostí, to bereme jako samozřejmost. Role vzdělávacího systému by měla mít mnohem širší dopad. V mladých lidech by školství mělo rozvíjet přemýšlení o budoucnosti pomocí kritického myšlení a zkoumání současného světa. Vzdělávání by mělo vytvářet kulturu, která bude motivovat mladé lidi ke spolupráci na zlepšení stavu životního prostředí.
Jak byste popsal současnou úroveň ekovzdělávání v Česku?
Lepší než před deseti lety a doufejme, že horší než za dalších deset let… Naše ekovzdělávání je stále z většiny postaveno na krátkých jednorázových projektech a aktivitách, jako jsou různé výukové programy a učební hodiny. Úspěch se poměřuje tím, že se něco dělá a ne tím, jaký to má reálný dopad na klima. Třídění odpadu patří mezi vrchol toho, co si děti představují pod příkladnou ochranou životního prostředí. Zároveň se každý rok objevuje více škol a institucí, které dávají důraz na dlouhodobý rozvoj, a předávají zodpovědnost právě dětem. Toho si všímá postupně i ministerstvo životního prostředí a školství, které začínají třeba skrze dotační programy tyto aktivity podporovat.
Pozorujete, že se za tu dobu, co se tématu věnujete, proměňuje přístup veřejnosti a především mladých lidí k ekologii?
Určitě ano, spoustu věcí se zautomatizovalo. Nikomu dnes nepřijde divné, že by měl třídit nebo šetřit vodou. Sice to neznamená, že to dělají všichni, ale bere se to jako společenský standard. 70 % české společnosti má ráda přírodu a její ochranu prosazuje, přijde jí to jako důležité téma. To je velký posun. Zároveň menšina je schopna nebo ochotna pro to něco reálně udělat. To je velká výzva do budoucna.
Jak by měli rodiče mluvit s dětmi o klimatu?
Především aktivně. Ohromné množství informací o klimatické změně v médiích na děti působí. Proto by rodiče měli sami iniciovat rozhovory o tom, co se děje, jaké z toho mají děti pocity a jak se k tomu mohou postavit třeba jako rodina. Neměli by se bát říkat, že je to složité téma a že jim rádi pomohou najít odpovědi na jejich otázky. Současně by měli být pozitivní a dětem vysvětlovat, že přizpůsobení a omezení vlivu lidí na klima povede k celospolečenským změnám, které pro ně ale nemusí být nutně špatné a omezující.
Máte pro rodiče nějaký program, který by jim s tímhle pomohl?
Na širokou veřejnost cílí naše vzdělávací centrum TEREZA s programy „Jděte ven“ a „Učíme se venku“, kde dáváme konkrétní tipy na aktivity a šíříme myšlenky využívání přírody jako toho nejpřirozenějšího výchovného a vzdělávacího prostředí.
Jaké školy si mohou říkat ekoškola? V čem se liší ekoškoly od běžných škol?
Začíná to zapojením do našeho programu, kdy všechny školy postupují podle sedmi metodických kroků k pozitivní změně. Nicméně opravdová Ekoškola je ta, která získá jednu ze tří mezinárodních certifikací – bronzovou, stříbrnou nebo zelenou. U těch je prokazatelné, že u dětí rozvíjí znalosti a dovednosti, díky kterým mohou samostatně a aktivně zlepšovat životní prostředí přímo v místě, kde žijí.
Program Climate Challenge nám drsně ukázal, jak moc jsme uzavření ve své bublině.
Loni jste vyhráli Cenu diváků v programu Climate Challenge. Co vám účast v akceleraci dala?
Úsměvné je, že jsme se do akcelerace nejdřív hlásit ani nechtěli, ale rozhodli jsme se tak kvůli nečekaným finančním problémům. Ukázalo se, že to bylo skvělé rozhodnutí a to nejen proto, že jsme uspěli ve finále. Měli jsme skvělého mentora Jana Gregora, s jehož pomocí jsme začali postupně měnit a budovat naši značku, komunikaci a společenský dopad. Ze začátku jsme hlavně chtěli najít cestu k novým finančním partnerům, ale nakonec se nám podařilo proměnit celou naši organizaci. Byla to sice pěkná dřina, ale stála za to. Díky účasti v Climate Challenge teď máme větší jistotu v tom, co děláme. Věříme, že dokážeme ovlivnit celou společnost skrze naši práci, že můžeme tento svět udělat lepším.
Máte projekt, který, stejně jako Ekoškola, pomáhá řešit klimatickou změnu a potřebujete pomoc s jeho fungováním, byznys plánem nebo napojením na experty? Hledáte mentora, který vás povede na cestě za úspěšnou realizací? To všechno můžete získat v akceleračním programu Climate Challenge. Přihlaste se právě teď!
Nebo se podívejte na listopadové finále Climate Challenge:
